Lexikon dřevin: palisandr

Popis

Barva: bělové dřevo je nažloutlé, běl 4 až 6 cm široká; jádrové dřevo žlutohnědé až tmavě fialové, tmavě hnědě až tmavě fialově hnědě žilkované, tmavne

Textura: vlivem barevných proužků fládrovaná (tangenciální řez), vlivem střídavé točitosti a žilkování převážně úzce pruhovaná (radiální řez), hladké plochy jsou lesklé, je dekorativní.

Jiné údaje:

• Název „asijský („východoindický“) palisandr“ se používá pro celou řadu podobných a příbuzných druhů dřev; tato dřeva mají značnou barevnou variabilitu; tento palisandr patří ke skupině „asijských palisandrů“ zahrnující asi 6 druhů rodu Dalbergia
• Strom dosahuje teprve po 100 letech většího průměru
• Dřevo je dobře opracovatelné; metody přípravy prizem pro krájení: jednoduché půlení, křížové dělení, dělení na čtvrtě pro radiální nebo pro tangenciální řez; nezbytné je důkladné napaření; doporučuje se použít nástroje s břity ze slinutého karbidu
• Dřevo pomalu vysychá
• Druhy Dalbergia obsahují 3 chinony v souhrnu označované jako dalbergiony působí dermatózy (dřevní prach a piliny), působí toxicky proti hmyzu a termitům a inhibují schnutí olejových a polyesterových laků
• Palisandrová dřeva jsou na trhu již přes 200 let, patří k nejdražším obchodním dřevům a mají stálou hodnotu; jako užitková jsou používána dřeva asi 12 druhů. Vhodné na dekorativní dřevěné podlahy.

Výskyt

• Jihovýchodní Asie, přední Indie (Malabarské pobřeží, Kréta, Mysore), Srí lanka, Indonésie (Jáva); v tropických nížinných deštných lesích a tropických vlhkých opadavých lesích (monzunových) až do 1200 m, často společně s teakem.

Názvy v ostatních jazycích

Ostindischer Palisander, Ostindisches Rosenholz (D); palisandre des Indes (B, F); palisandre asie (F); east indian rosewood, bombay blackwood (GB); iravadi, shisham, sissua (IND); sana soengoe, sono keling (RI); indiích palissander (NL); Jacaranda (D); rosewood (IND).

Lexikon dřevin: jabloň

Popis

Barva: bělové dřevo načervenale bílé; jádrové dřevo načervenale hnědé

Textura: lehce barevně pruhovaná, často s dřeňovými skvrnami, málo dekorativní

Jiné údaje:

• Dřevo je těžké (asi 700 kg/m³), tvrdé, pevné, ohebné, pomalu schnoucí, dobře opracovatelné
• Použitelné jako dýhy a masivní dřevo, v soustružnictví, řezbářství, na intarzie, rukojeti
• Napařením získá teplý načervenalý barevný tón

Výskyt

• Evropa, západní Asie

Názvy v ostatních jazycích

Apfelbaum, Holzapfel (D); apple-tree (GB); pommier (F).

Lexikon dřevin: buk

Popis bukového dřeva

Barva: načervenale žluté až načervenale hnědé (napařené) dřevo; nepravé jádro červené až červenohnědé, vlnitě až zubatě odstíněné stupně = fakultativní barevné jádro
Textura: stejnoměrná, lehce fládrovaná (tangenciální řez), lehce pruhovaná (radiální řez), vzácněji pommelé (tangenciální řez), jemně rýžkovaná, málo dekorativní.

Kulatinu a řezivo je třeba chránit před přímým slunečným zářením a stále dohlížet na opatření k ochrně dřeva; řezivo co nejdříve po pořezu vyskládat do hrání a proložit tenkými proklady; počáteční teplota při umělém sušení 50 až 60 ºC; lze namořit na třešeň, mahagon aj. druhy dřev; kmeny s hrubou kůrou mohou být ve vnějších vrstvách radiálně a tangenciálně zvlněné; dřevo je dobře opracovatelné; metody přípravy prizem pro krájení: jednoduché půlení na výšku, křížové dělení; jakost dřeva na ohýbání: čerstvá, rovnovlákná kulatina bez jádra; nejvyšší stáří 250 až 300 let; mýtní věk 100 až 140 let; tvorba červeného jádra nastává asi v 80 letech; buk byl vyhlášen stromem roku 1990.

Výskyt

Západní, střední a jižní Evropa; severní Španělsko, jihovýchod Anglie, Dánsko, jih Švédska, západ Polska, v pohořích Rumunska, Balkánského poloostrova, Itálie a Korsiky; na severu roste převážně v rovinách, na jihu jen v pohořích; v Evropě zaujímá asi 10% celkové lesní plochy, což odpovídá přibližně 17 mil. Hektarů bukových lesů; v Německu, Francii a Švýcarsku se podílí na celkové lesní ploše 10 až 20%, na Balkánském poloostrově 35 až 40%; stinný druh stromu; citlivý na nízké teploty a na pozdní mrazy.

Názvy v ostatních jazycích

Rorbuche, Buch, Gemeine Buche (D); hétre (F); beech (GB, USA); faggio (I); neukem (NL); bukva (HR); fag (RO); haya (E); buk (CZ, SK, PL, RUS); rädbok (S); bükk (H); bukev (SLO).

Lexikon dřevin: cumaru

Popis

Barva: bělové dřevo šedobílé (běl 3 až 6 cm široká)+ jádrové dřevo nažloutle šedé

Textura: fládrovaná (tangenciální řez), pruhovaná (radiální řez) vlivem slabých přírustkových vrstev a nepravidelné střídavé točitosti i zřetelných rýžek po cévách, které jsou obklopeny podélným parenchymem, dekorativní.

• Strom asi 30 m vysoký
• Kůra využitelná pro lékařské účely
• Dřevo dobře opracovatelné
• Někdy se v obchodě vyskytnou dýhy s pyramidální texturou. 
• Během opracovávání voní po kumarinu – chemické látce se sladkou vůní, která se využívá při výrobě parfémů.
• Vady dřeva: reakční dřevo, excentrický růst.

Výskyt

Jižní Amerika; Brazílie (Amazonie), Bolívie, Peru, severní Argentina, Paraguay

Názvy v ostatních jazycích

Cerejeira, amburana, cumaru de cheiro, cumaru do ceara (BR); palo trebol, roble de pais (RA); Síriovo (BOL)

Lexikon dřevin: doussie

Popis

Barva: bělové dřevo bělavě šedé až světle nažloutlé; jádrové dřevo světle hnědé až načervenale hnědé, tmavne

Textura: stejnoměrná až lehce fládrovaná (tangenciální řez), vlivem střídavé točitosti slabě pruhovaná (radiální řez), potom dekorativní.

• Opracovává se dobře až obtížně
• Je třeba dbát na dostatečnou dobu paření, jinak jsou dýhy křehké a lámavé
• Metoda přípravy prizem pro krájení: křížové dělení
• Dřevní prach je biologicky účinný (dráždí kůži sliznice)

Výskyt

Východní Afrika, zejména ve vlhkých pobřežních lesích Mozambiku.

Názvy v ostatních jazycích

Lexikon dřevin: hevea

Popis

Barva: bělové a jádrové dřevo není rozlišitelné; dřevo nažloutle bílé, tmavne na žlutohnědou; staré stromy jsou uvnitř růžově hnědé

Textura: stejnoměrná, jen lehce fládrovaná (tangenciální řez), popř. pruhovaná (radiální řez), málo dekorativní.

Stromy se těží teprve po 30 letech, kdy končí produkce latexu; až potud nedochází k zjadrnění; plantáže tohoto dřeva jsou ve více než 30 zemích, z toho asi 70% je jich v jihovýchodní Asii; toto dobře opracovatelné dřevo je vhodné také na schody, dělící příčky, rukojeti, dřeváky a středy laťovek; na trhu je také vrstvené dřevo z dýh a jiný vrstvený dýhový materiál; 45% produkce ze dřeva rubberwood pochází z Malajsie, kde export nábytku v roce 2000 překročil 2 miliardy německých marek, jsou tam 2 mil. hektarů plantáží tohoto dřeva a zpracovává se až 80% dřeva.

Výskyt

Domovem v Brazílii (amazonská pánev); na plantážích v jihovýchodní Asii a západní Africe; např. Malajsie, Indonésie, Thajsko, Srí Lanka, Filipíny, Barma, Vietnam; Libérie, Nigérie, Pobřeží Slonoviny.

Názvy v ostatních jazycích

Rubberwood, hevea, hevaru (MAL); seringa, seringuera, para rubbertree (BR); Gummibaumholz, Kautschuk-Holz (D).

Lexikon dřevin: hruška

Popis

Barva: dřevo nažloutle hnědé až světle načervenale hnědé, zhnědne, ve stáří často s hnědým, ale také fialovým fakultativním jádrem

Textura: stejnoměrná, nezřídka plamenitá (tangenciální řez), příležitostně rýglovaná (radiální řez), jemně rýžkovaná a také dekorativní.

Kulatinu hrušky je možné zpracovat až na konci května; pořez se má vždy provádět v kůře, jinak stoupá nebezpečí vzniku trhlin; řezivo vyskládat pečlivě, pokud možno vzdušně pod zastřešením; pozornost se musí věnovat možnosti napadení tesaříky; dřevo dobře opracovatelné, pomalu vysychá+ pro hřebíkové a šroubové spoje předvrtat otvory; je možné šedé zabarvení vlhkého dřeva při styku se železem; hruška je jako masiv i jako dýha snadno probarvitelná; použitelná na obývací pokoje, ložnice a do kuchyňských prostor a jako kancelářský nábytek; v obchodě také jako krájená dýha, parkety a obkládací panely; blízce příbuzné druhy Pyrus a Sorbus jsou i mikroskopicky od sebe navzájem obtížně odlišitelné.

Výskyt

Střední a jižní Evropa, také východní Evropa, Přední Asie, Sibiř, převážně pěstovaná; upřednostňuje na živiny bohaté, hluboké, kypré a čerstvé půdy, vyskytuje se ale také na sušších stanovištích; citlivá na zvýšenou vlhkost; setkáváme se s ní na volných stanovištích, na okrajích lesů, zahradách a jako s alejovým stromem.

Názvy v ostatních jazycích

Holzbirnbaum, Wilder Birnbaum (D); poirier (F); pear (GB, USA); perastro (I); peren (NL); körte (H); hruška (SLO); kruška (HR); peral (E); grusza (PL).

Lexikon dřevin: ipe

Popis

Barva: světle až tmavě hnědá, olivově hnědá

Textura: velmi úzce a přerušovaně pruhovaná (radiální řez) až skvrnitá, podobná greenheartu, nevýrazná až lehce dekorativní

Jiné údaje:

• Dřevo těžké až velmi těžké (960 až 1100 kg na m³)
• Velmi tvrdé, pevné, trvanlivé
• Suší se dobře až obtížně, obtížně opracovatelné
• Využitelné pro silně namáhané konstrukce, podlahy, dřevěné schody, práce, rukojeti nářadí
• Dřevní prach je biologicky účinný

Výskyt

• Střední a jižní Amerika

Názvy v ostatních jazycích

Guayacan (GB, PA, EC); ebéne verte (F); lapacho (RA); pao d´arco (BR).

Lexikon dřevin: iroko

Iroko je ideální pro ty, kteří chtějí velmi odolné dřevo s přirozeně bledším zbarvením. Tato africká dřevina má široké uplatnění nejen venku, ale i v interiérech – s oblibou se používá na podlahy, schody a také v interiérové truhlařině.

Lexikon dřevin: smrk

Popis

Barva: nažloutle bílá a ž načervenale bílá

Textura: fládrovaná (tangenciální řez), pruhovaná (radiální řez), vzácně lískovcová (tangenciální řez), slabě lesklá, málo dekorativní.

Jiné údaje:

• Dobře opracovatelný; pořez se provádí bez kůry; doporučuje se bezvadné provětrávání hrání, proto je potřebné jejich pečlivé vyskládání
• U odkorněných kmenů z letní těžby dochází velmi rychle ke vzniku trhlin
• V míze odkorněné dřevo je rychle napadeno plísněmi
• Ačkoli se červená pruhovitost jeví jako podélně probíhající zabarvení, nemá typické příznaky hniloby a pevnost takového dřeva není snížená
• Na výrobu vrchních desek houslí se vybírá dřevo s letokruhy širokými až 2 mm a až do 25% podílu letního dřeva
• Hustota a pevnosti velmi kolísají podle části kmene a stanoviště, hustota výrazně stoupá při podílu tlakového dřeva nad 40%
• Proimpregnovatelnost se zlepší jen po předchozím ošetření (chemicky, enzymaticky)
• Další použití: pro nábytkářské programy výroby nábytku z masivního dřeva, dřevěné podlahy, okna, dveře, vrata, na provětrávané fasády, police, hračky, lepené hranoly, výrobky z vrstvených dýh, středové vrstvy překližovaných materiálů; v obchodě jsou hranoly lepené z lamel a spojované na klínový ozub; vlivem agresivních zplodin (např. SO2) dochází ke změnám v buněčných stěnách a lomu vláken.

Výskyt

• Střední, jihovýchodní a severovýchodní Evropa; má široké umělé rozšíření; hlavní výskyt: Alpy, předhůří Alp, švábsko-francouzská Jura, Bavorský les, Český les, pohoří Fichtel, Durynský les, Rudohoří, Harc, Lužice, Sudety, Karpaty, Skandinávie; na rovinách i na horách
• snáší dobře teplo i zimu, citlivý na pozdní mrazy a suché roky
• čisté porosty trpí větrnými a sněhovými polomy, oddenkovými hnilobami, imisemi a napadením kůrovci
• podle odrůdy a formy jsou následující rozdílné typy: lískovcový smrk, sloupovitý smrk, vysokohorský smrk, nížinný smrk, hřebenitý smrk, ježovitý smrk, deskovitý smrk aj.

Názvy v jiných jazycích

Gemeine Fichte, Rotfichte, Rottanne (D); epicéa commun (F); european spruce (GB); vuren (NL); abete rosso (I); smrk (CZ, SK); smreka nevadna (SLO); smrča obična (HR); swierk (PL); molid (RO); wanlig gran (S); lucfenyö (H).